Báseň 1 Báseň 2
Hasiči jedou! Nad krajinou žírnou bouře děsná.
Hoří! Blesky činí na mžik z noci den.
Hasiči jedou, Hromu rachot budí lidi ze sna
stříkačku vezou! a hlásného trubka volá ven.
Mají přilby, žebříky,
háky, smyčky, košíky. Bouře tichne, už jen v dálce hřímá...
Hasiči jedou! však obec tone v záři rudé.
"Mé dítě - tam - na postýlce dřímá
Hoří! a uhoří - to stračné bude !"
Trubka zavolá,
oheň plápolá! Zástup němý tázavě se dívá
Hasiči již spěchají, Aj hasič po řebři již stoupá
na stříkačku sedají. chvíle věčná, radostná i tklivá -
Trubka zavolá! máť na rukou již dítě houpá.
Hoří! "Jak odměním se tobě - a Vám všem -
Žáru nedbají, za své drahé dítě jediné ?"
pilně stříkají. "Nežádám mzdy, neboť vykonal jsem,
co každému z nás je povinné!"
Oheň již uhasili,
jmění, život spasili
žáru nedbají.
Nazpět!
Hasiči milí
již se vrátili!
Až já budu velký sám.
k hasičům se také dám.
Hasiči milí!
